Váš dar 300 korun

zabezpečí týdenní náklady na lůžko v dětském oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 500 korun

zaplatí týdenní hospitalizaci matky v porodnici.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 850 korun

uhradí týdenní náklady na lůžko na všeobecném oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

 

Váš dar 1 100 korun

se postará o týdenní provoz lůžka na chirurgickém oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Medici na zkušené v České nemocnici v Ugandě

Medici na zkušené v České nemocnici v Ugandě

JAN RESLER (28) a ONDŘEJ KRÁČMAR (24) pocházejí z Lanškrouna. Mají za sebou pátý ročník studia na 1. Lékařské fakultě Karlovy univerzity. O prázdninách vyjeli na zkušenou do ugandského Buikwe pomáhat do České nemocnice sv. Karla Lwangy. Zajímaly nás jejich zkušenosti a tak jsme jim položili několik otázek, na které odpověděli ještě během pobytu v Buikwe.

Medici na zkušené v České nemocnici v UganděProč jste se rozhodli vyjet do Ugandy a pomáhat v nemocnici? Jaká byla vaše motivace?

J.R.: Byly zřejmě tři. Líbila se mi práce Arcidiecézní charity v Ugandě a chtěl jsem se k ní alespoň částečně připojit. Pak to byla Afrika samotná a možnost žít s místními. Profesně potom možnost vyzkoušet si medicínu bez použití nejnovějších laboratorních vyšetření a zobrazovacích metod. Potvrdilo se mi, že se tu člověk může naučit spoustu dovedností hezky postaru, rukama. Tuhle schopnost na západě pomalu ztrácíme.

O.K.: No víc už k tomu asi dodat nemůžu. Snad jen to, že mě velice namotivovala rodina a především nejstarší sestra. A pak jsem taky chtěl ochutnat africkou kuchyni, zejména místní kávu.

Jak jste se o projektu dozvěděli?Medici na zkušené v České nemocnici v Ugandě

O.K.: Stáže jsme hledali především na internetu. Různé organizace, různé destinace. Kromě Afriky jsme zkoušeli nalézt také stáže v Asii. Vyhledáváním jsme strávili asi půl roku. O české nemocnici v Ugandě se nakonec dozvěděl Honza...

J.R.: ...od sestry boromejky v Nemocnici pod Petřínem. Vedoucí mise jsme proto až do příletu mylně považovali za matku představenou místní kongregace.

Co vás na místě nejvíc překvapilo?

J.R.: Vzdělanost lékařů. Jejich znalosti po škole je velmi podobné evropským standardům, byť realita práce je pak jiná. Praktické zkušenosti jsou nesrovnatelné. Každý doktor musel na medicíně provést například několik operací, z řady předmětů měli praktické zkoušky. První den s námi doktorka na interně prošla léčbu HIV až do molekul. Nijak se to nelišilo od toho, co jsme se učili v Praze. Pak mě taky překvapila jejich vlídnost k pacientům.

Medici na zkušené v České nemocnici v UganděO.K.: Že mi zdejší strava, vlídnost místních a především jejich klidná povaha vyřešily mé dlouhotrvající potíže se zažíváním. Doporučuji!

Jak byste nemocnici v Buikwe přiblížili českým dárcům?

O.K.: Nemocnice je umístěna v chudé oblasti kolem vesnice Buikwe. Nejbližší odpovídající zařízení se nachází ve 40 km vzdáleném městě Jinja se sto tisíci obyvateli. Lze zde najít jak ambulantní kliniky, tak lůžková oddělení rozdělená na dětské, všeobecné (něco jako interní oddělení), chirurgické a porodnici s gynekologií. Denně v ambulancích vyšetří kolem 100 pacientů, na lůžkových odděleních jich za den přijmou průměrně 12. Samotný areál nemocnice je krásné místo, které se mimo jiné může pyšnit avokádovníky, kávovníky a stromem, který nese plody podobné datlím a jehož jméno se nám zatím nepodařilo zjistit.

J.R.: Pracuje tu kolem 90 milých lidí a dvě výjimečně krásné doktorky.

Svoje zkušenosti z České nemocnice v Ugandě popisují Jan Resler a Ondřej Kráčmar v blogu Hakuna s Matátou.

Co podle vás pro místní lidi nemocnice znamená?

J.R.: Dostupnost zdravotní péče. Nemocnice je například jediné místo, kde se v širokém okolí dostanou matky k životzachraňujícímu císařskému řezu či ultrazvukovému vyšetření plodu. Poskytuje také mj. nejnovější léčbu malárie, HIV a mnoha dalších „tradičních“ chorob. Na denním pořádku jsou tu mnohočetná zranění z místních moto-taxi, která by v místních podmínkách bez chirurgické péče znamenala vážné ohrožení života infekcí. Máme opakovanou zkušenost, kdy se místní svěřili do rukou tradičních léčitelů a ti neodhadli své schopnosti. Nemocnice poté řeší i následky těchto zásahů. Jako příklad mě napadá situace, kdy léčitel ošetřoval pahýl pupečníku ještěrčími výkaly a lékaři v nemocnici pak zachraňovali dítě před smrtí na sepsi.

O.K.: Kromě toho nemocnice nabízí spoustu pracovních míst. Obchodníci ve vesnici bezpochyby profitují z neustálé fluktuace lidí. Nemocnice je světlým bodem v Buikwe a místní se tu rádi zastavují a jen tak klábosí. Toto zařízení jednoznačně plní i kulturní úlohu.

Zaujal vás příběh nějakého konkrétního pacienta, na kterého budete dlouho vzpomínat?

O.K.: Rozhodně. Příběhů, na které budeme vzpomínat je tu spousta. Nejvíce nás asi dostala jedna malá slečna, kterou jsme tu předčasně porodili. Již od začátku to s ní nevypadalo dobře. Vrchní sestru napadlo, že by si matka možná přála své dítě nechat pokřtít, ta s tím opravdu souhlasila. S Honzou jsme tedy holčičku pokřtili. Ona se pak dokonce začala pomaličku zlepšovat. Byla to bojovnice, nezvdávala to a prala se do poslední chvilky.

J.R.: Z dobrých určitě jednoho mladíka, který se po několika dnech dostal z hlubokého komatu zpátky do plného života. Z opačného soudku mě napadá kojenec s polydaktylií (genetická odchylka s větším počtem prstů). Krásné dítě s pětadvaceti prsty. Matka vyznávala tradiční animální víru. Byla ze Súdánu, otec dítěte utekl zpátky do Keni. S malou jinak bylo všechno v pořádku, což jsme se matce pokoušeli vysvětlit. Odešla do čekárny, poté nám sestry sdělily, že se rozhodla, že dítě je duch a ona se ho bojí, proto ho odloží někde v lese. Matku už jsme v nemocnici nedohnali. Jinak často úspěšný boj s tradičními představami je tu na denním pořádku a nemocnice v něm odvádí skvělou práci.

Co byste vzkázali dárcům, kteří nemocnici podporují?

J.R.: Uganda je podle mé dosavadní zkušenosti velmi podceňovaná země. Lidé jsou zvědaví, lační po vzdělání a schopni ho i velmi dobře využít, pokud k tomu mají možnost. Překvapila mě i jejich pracovitost. Problémem je pochopitelně technická vybavenost služeb v zemi obecně a finance. Česká nemocnice v Ugandě je jedním z míst, které dává místním možnost převzít odpovědnost za svůj rozvoj do vlastních rukou. Patří k nejvíce smysluplným investicím svého druhu, s jakými jsem se doposud setkal.

O.K.: Děkujeme za starost o problémy lidí vám vzdálených nejenom zeměpisně. Obzvláště v dnešní době, kdy se pomoc druhým bere spíše jako projev slabosti a stává se cílem posměšků velké části společnosti. Jsem vděčný za možnost nahlédnout do charitních projektů. Pomoc je zde nejenom potřebná, ale především velice efektivní.

Medici na zkušené v České nemocnici v UganděMedici na zkušené v České nemocnici v Ugandě