Váš dar 300 korun

zabezpečí týdenní náklady na lůžko v dětském oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 500 korun

zaplatí týdenní hospitalizaci matky v porodnici.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 850 korun

uhradí týdenní náklady na lůžko na všeobecném oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

 

Váš dar 1 100 korun

se postará o týdenní provoz lůžka na chirurgickém oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Rozhovor s ředitelem České nemocnice v Ugandě

Rozhovor s ředitelem České nemocnice v Ugandě

James Kazungu (37 let) řídí už rok a čtvrt Českou nemocnici v Ugandě. Podařilo se tak završit jednu z důležitých etap emancipace nemocnice od závislosti na řízení Arcidiecézní charitou Praha.

Když Charita nemocnici před 11 lety otevírala, vyslala do Ugandy doktory z Česka a Slovenska. Ti nastavili systém práce a začali zaučovat místní lékaře. Pracovali bok po boku. Nakonec zůstali jen místní lékaři s českým ředitelem. Nyní vedení nemocnice přebral James Kazungu, který ji řídí ve spolupráci s místní diecézí a šéfkou mise Bernadetou Pavlíkovou. Přinášíme s p. Kazungou rozhovor.

Můžete se nám prosím představit?

Jmenuji se James Kazungu, je mi 37 let a mám 2 děti, syna a dceru. Vystudoval jsem magisterský obor management zdravotnictví. Jako ředitel v České nemocnici v Buikwe pracuji od prosince 2016. Pocházím z jihozápadní Ugandy.

Na jihozápadě Ugandy jste také pracoval před příchodem do Buikwe. Jak jste se dozvěděl o výběrovém řízení?

Pracoval jsem v kraji Kisoro u hranic s Rwandou a Konžskou demokratickou republikou. Je to odsud velmi daleko, přes 500 kilometrů. O práci jsem se dozvěděl z internetu, hledal jsem zaměstnání v této oblasti. Moje žena totiž pracuje jako učitelka v Lugazi, což je asi 10 kilometrů od nemocnice. Práce ředitele v nemocnici v Buikwe vlastně znovu sjednotila mou rodinu. Předtím jsme se vídali jen jednou za měsíc, právě kvůli té obrovské vzdálenosti.

Je něco, z čeho jste mě strach, když jste na pozici nastoupil?

Měl jsem trochu strach z lidí, že budou proti mně. Většina zaměstnanců tu pracuje od začátku, tedy přes 10 let. Navíc nepocházím odsud, jsem z jiného kmene, což je také problematické. Ale to, co jsem čekal, se nestalo. Lidé spolupracovali, přijali mě, pomáhali mi.

Co považujete za největší úspěchy za uplynulý rok?

Neměli jsme anesteziologa, teď ano. Nemocnice disponuje dostatečným množstvím léků. Zakoupili jsme speciální přístroj pro pacienty s astmatem.  Pořídili jsme malé auto, se kterým se dostaneme k lidem hluboko ve vesnicích, zdarma je léčíme a dáváme jim léky. Předtím jsme auto pronajímali, což bylo dražší. Nemocnice je více zabezpečená. Nainstalovali jsme do objektu nemocnice kamery, takže už se nestane, že by se ztrácel nemocniční materiál. Úspěchů je mnoho. Česká nemocnice v Buikwe je dobře fungující zařízení, které slouží mnoha lidem.

Poskytovat kvalitní zdravotní péči ve venkovském kraji není určitě snadné. Vzpomenete si na nějaký vážný problém, se kterým jste se musel vypořádat?

Před několika měsíci praskly vodní trubky a v celém objektu nemocnice netekla voda. Oprava trvala celý jeden týden. Naštěstí jsme udělali potřebná opatření, a tak jsme ten týden přežili s vodou v tanku, ze které měli zaměstnanci vodu na příděl. Ale představte si, kolik se za týden v nemocnici vytvoří špinavého prádla, nebyla to žádná legrace.

Jaké máte s nemocnicí plány do budoucna?

Rád bych rozdělit ženské a mužské lůžkové oddělení, to bude vyžadovat stavební úpravy. Chtěl bych zaměstnat lékaře - specialistu, nejlépe chirurga. Také bych rád více vybavil naši laboratoř. Potřebujeme nový anesteziologický přístroj, lepší operační lůžka, elektrický měnič. Určitě musíme v celé nemocnici vymalovat. Taky bych moc rád k nemocnici přidružil školu pro zdravotní sestry. Práce je tu mnoho, ale děláme pokroky a za to jsem moc rád.

Je nějaký pacient, na kterého nezapomenete? Příběh, který vás všechny v nemocnici zasáhl?

Nedávno jsme zachránili život mamince čtyř dětí. Během pátého porodu začala krvácet. Prvně navštívila vesnickou porodní bábu, pak nejbližší nemocnici. Tam ale neměli krev na infuzi, která byla nezbytná. Do naší nemocnice jsme ženu přijali, když byly šance na přežití již velmi malé. Život miminku se nepodařilo zachránit. Ale okamžitá resuscitace a operace s využitím transfuze krve zachránily mamince život.