Váš dar 300 korun

zabezpečí týdenní náklady na lůžko v dětském oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 500 korun

zaplatí týdenní hospitalizaci matky v porodnici.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 850 korun

uhradí týdenní náklady na lůžko na všeobecném oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

 

Váš dar 1 100 korun

se postará o týdenní provoz lůžka na chirurgickém oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

(Ne)obyčejný příběh našeho nejstaršího pacienta

(Ne)obyčejný příběh našeho nejstaršího pacienta

V nemocnici mu neřeknou jinak než “starý muž”. Ve svých 96 letech se dožil téměř dvojnásobku toho, co průměrný Uganďan. Lékaři mu před několika lety zachránili při chirurgickém zákroku život. Do České nemocnice v Buikwe chodí od té doby pravidelně.   

(Ne)obyčejný příběh nejstaršího pacienta České nemocnice v UganděKdyž potřebuje ošetření, míří, jak sám říká, za nejlepší zdravotní péčí v kraji. Starý muž rád vypráví a zajímá se o svět kolem sebe. Před několika dny hovořil s jedním z lékařů.

Narodil jsem se v roce 1920 na jednom z ostrovů. Neměl jsem to štěstí, abych mohl studovat. Vychodil jsem šest tříd základní školy. Oženil jsem se velmi brzo. Měl jsem tři ženy, jedna zemřela během porodu. Mám velkou rodinu. 26 dětí a velmi mnoho vnoučat a pravnoučat. Nevím, kolik jich přesně je. Myslím, že jsem se se všemi ani nesetkal. Jsem rád, že mám tak velkou rodinu.”

Vedoucí charitní mise v Ugandě Mirka Doležalová objasňuje, že starý muž není co se týká mnohoženství žádnou výjimkou: Polygamie se sice v Ugandě oficiálně nepřipouští, muž nemůže uzavřít sňatek s vice než jednou ženou. Mnohoženství je ale hluboce zakořeněno v ugandské kultuře. Čím více žen dokáže muž uživit a čím vice má dětí, tím získává větší prestiž a uznání. Doba se ale mění. I v Ugandě. Velký počet dětí již není tolik v módě jako dříve. Rozšířilo se povědomí o tom, že vysoká míra porodnosti brání rozvoji a snižuje ekonomický standard rodiny. Průměrná rodina má nyní v Ugandě čtyři až pět dětí. Před dvaceti lety to bylo sedm.”

Starý muž pokračoval ve vyprávění: „Nejsme bohatí. Nikdy jsem necestoval. Máme jen male políčko, kde pěstujeme kukuřici, banány, kávu, fazole a kasavu. Úroda nám stačí na vlastní obživu, přebytky prodáme. Vždycky jsem se ale snažil, aby děti chodily do školy. Jeden můj syn je učitelem a jeden byl povolán ke kněžské službě. Dcera je úřednicí ve státní správě.”

Jak se Uganda proměnila od dob jeho mládí? „Silnice a budovy se zlepšily. Vznikly nové nemocnice a školy, zvláště těch soukromých je mnoho. Pro obyčejné lidi jsou však finančně nedostupné. Státní zase nemají dobrou úroveň. Co mě trápí jsou vysoké životní náklady. Není dnes lehké uživit rodinu. Jednu z největších hrozeb spatřuji v HIV/AIDS. Mnoho lidí je nakažených nebo je nemoc ovlivňuje nepřímo. Štve mě, že ne všichni jsou ochotni jít na testování a virus šíří dál.”

Je obdivuhodné, jaký zájem jeví starý muž o dění kolem sebe. Dokáže diskutovat, má dobrou paměť, je ve skvělé mentální kondici. Pohybuje se sám, ujde kratší vzdálenosti. To mu prý stačí, aby se mohl setkávat s přáteli nebo se došel podívat na televizi. A jaké je podle něj tajemství jeho dlouhověkosti? „Je to asi dědičné. Táta žil přes sto let,” usmívá se.