Výsledky průzkumu spokojenosti pacientů
Jak jsou s Českou nemocnicí v Buikwe spokojeni její pacienti? Jak hodnotí přístup personálu, nakolik jsou informováni o diagnóze a jak dlouho čekají na ošetření? Čtěte o průzkumu spokojenosti pacientů, který Česká nemocnice provádí čtyřikrát ročně.
Ze sto deseti ugandských nemocnic se Česká nemocnice v Buikwe umístila podle oficiálních národních statistik na 27. místě. Přední příčky pravidelně sestavovaného žebříčku obsazují fakultní a soukromé nemocnice ve velkých městech. Mezi vesnickými nemocnicemi je ta v Buikwe jedna z nejlepších. Jak jsou s nemocnicí spokojeni její pacienti?
„Průzkum spokojenosti pacientů je pro nás nástrojem, jak zlepšovat kvalitu péče z pohledu pacientů,“ říká Juliet Nansubuga, dlouholetá administrátorka nemocnice. „Průzkum pořádáme každé čtvrtletí, abychom mohli sledovat vývoj. Výsledky se v posledních letech výrazně zlepšily, zejména v hodnocení ambulantní péče.“
Přinášíme nejdůležitější výsledky průzkumu konaného v polovině roku 2014 na vzorku 85 pacientů.
Celkovou kvalitu poskytované péče hodnotí pacienti pozitivně:
- S ambulantním ošetřením bylo zcela spokojeno 50 % pacientů, 43 % bylo spíše spokojeno.
- S hospitalizací na lůžkových odděleních bylo zcela spokojeno 56 % pacientů, 40 % bylo spíše spokojeno, 4 % pacientů udává, že se péče zhoršila.
- HIV pozitivní pacienti byli s péčí zcela spokojeni v 70 % případů, 27 % z nich bylo spíše spokojeno.
Podle pacientů je přístup zdravotního personálu laskavý:
- Přístup pracovníků v ambulancích hodnotilo 100 % pacientů pozitivně (99 % pacientů bylo zcela spokojeno a 1 % spíše spokojeno).
- V lůžkových odděleních je zcela spokojeno 48 % a spíše spokojeno 44 % pacientů. 4 % spokojena nebyla. Zdravotníkům pracujícím v lůžkových odděleních bylo znovu připomenuto, že jejich přístup je pro dobrý průběh léčby klíčový.
- HIV pozitivní pacienti byli s léčbou ve 100 % případů spokojeni (83 % uvádí nejvyšší ohodnocení, 17 % vybírá na škále druhé nejvyšší hodnocení „spíše spokojen“).
Zapojení pacientů do rozhodování o léčbě se může dále zvyšovat:
-
V ambulancích se podle průzkumu 70 % pacientů podílelo na zvolené léčbě, 23 % se částečně podílelo a 7 % se nepodílelo vůbec.
-
V lůžkových odděleních se do rozhodování zapojilo 88 % (52 % zcela, 36 % částečně) a 12 % zapojeno nebylo. Personál lůžkových oddělení byl na tuto skutečnost upozorněn a má v dalším období klást důraz na zapojování pacientů do rozhodování o možné léčbě.
-
HIV pozitivní pacienti z 80 % o zvolené léčbě spolurozhodovali, 17 % částečně a 3 % nebyla do rozhodování zapojena.
Znalost jména, příčiny, šíření a léčby nemoci byla mezi pacienty dobrá:
- Lékaři v ambulancích podali 73 % pacientů kompletní informaci o diagnostikované nemoci, 20 % pacientů dostalo částečné vysvětlení.
- 92 % hospitalizovaných pacientů bylo o své diagnóze informováno (z toho 20 % uvádí, že částečně).
- 87 % HIV pozitivních pacientů dostalo kompletní informaci, 13 % dostalo vysvětlení částečné.
Čekání na ošetření trvalo v jednotlivých odděleních nemocnice následující dobu:
- Ambulance: 10 % pacientů čekalo méně než 30 minut; 67 % méně než 1 hodinu; 2 % méně než 2 hodiny; 3 % méně než 3 hodiny; 3 % více než 3 hodiny.
- Lůžková oddělení: 56 % pacientů čekalo méně než 30 minut; 44 % méně než 1 hodinu; 4 % méně než 2 hodiny.
- HIV klinika: 33 % pacientů čekalo méně než 30 minut; 57 % méně než 1 hodinu; 10 % méně než 2 hodiny. Zejména pracovníkům laboratoří bylo zdůrazněno, aby pacienty informovali o časové náročnosti testů, aby se pacienti necítili v době čekání na výsledky zanedbáni.
