Váš dar 300 korun

zabezpečí týdenní náklady na lůžko v dětském oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 500 korun

zaplatí týdenní hospitalizaci matky v porodnici.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 850 korun

uhradí týdenní náklady na lůžko na všeobecném oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

 

Váš dar 1 100 korun

se postará o týdenní provoz lůžka na chirurgickém oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Zpráva o nemocnici z první ruky

Zpráva o nemocnici z první ruky

Během dvouměsíční stáže poznala MARTINA KŘIVÁNKOVÁ, rodačka z Nového Města na Moravě a absolventka 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, chod nemocnice, která díky českým dárcům pomáhá zachraňovat životy a zdraví obyvatel v ugandském Buikwe.

Zpráva o České nemocnici v Ugandě z první rukyJak na vás nemocnice zapůsobila?

Nevěděla jsem moc, co mne čeká a jak to bude v nemocnici fungovat. A můj první dojem byl velmi pozitivní – hlavně díky personálu. Většinu času jsem tu trávila s místními lékaři, kteří podle mne poskytují dobrou péči v možnostech, které tady mají. Svoji práci dělají rádi. 

Jakou péči nemocnice poskytuje?

Nemocnice má čtyři lůžková oddělení – chirurgické, dětské, všeobecné interní a gynekologii s porodnicí. Součástí nemocnice je i operační sál a dva menší sálky pro malé chirurgické výkony a klinika pro pacienty s HIV/AIDS. Nechybí ambulance, místnost na rentgeny s temnou komorou na vyvolávání snímků a ordinace zubaře.

Zpráva o České nemocnici v Ugandě z první rukyCo vás v nemocnici nejvíc překvapilo?

Mile mne překvapilo, že se některé středy ráno konaly asi čtyřicetiminutové semináře. Já tu zažila třeba seminář na hepatitidu B – jak se pozná a jak ji diagnostikovat, nebo seminář o tom, jak předcházet úmrtí malých dětí. Ještě překvapivější pro mě bylo, že si tento seminář připravil někdo ze zaměstnanců nemocnice a kdo mohl, tak na něj dorazil. A často se přednášejícího ptali, to mi udělalo radost. Přijde mi skvělé, že se personál snaží vzdělávat.

Těch věcí, co je jinak, je opravdu hodně. Krom očekávaných věcí, jako jiné léky či vyšetření, třeba to, že práci, kterou u nás zastávají sanitáři – například hygienu nebo krmení pacienta, tady dělají příbuzní. S pacientem zůstává v nemocnici jeho rodina nebo alespoň jeden jeho blízký člověk. Vaří mu a starají se o něj prakticky celý den. Protože nemohou spát na postelích, nosí si do nemocnice rohože, které položí před lůžko pacienta. Během vizity musí ale příbuzní pryč a u lůžka může zůstat jenom jeden z nich.

Co je ještě jiné než u nás?

Celý systém nemocnic je tady hodně jiný. Zjednodušeně, máte tu nemocnice státní a pak ty ostatní – privátní, církevní a pak mezinárodní charitní. Státní nemocnice deklarují bezplatnou zdravotní péči – péče ale znamená „lidská práce a lůžko“. Nic víc. Všechno ostatní je na náklady pacienta. Představte si to tak, že vás vyšetří v nemocnici lékař, řekne vám, jakou operaci potřebujete, a pak za vámi přijde sestra se seznamem materiálu a léků, které si musíte sehnat. A vaši příbuzní pak po různých lékárnách ve městě shání roušky, infuze a léky. Realita je však hodně jiná. Podle toho, co mi říkal místní zdravotní bratr, který měl ve státní nemocnici stáž, to vypadá asi tak, že když nepodplatíte sestry a lékaře, očekávané operace a vyšetření se nejspíše nedočkáte. V nestátních nemocnicích pak platíte různě velké poplatky za léčbu. No, a když žijete ve velkém městě a máte dost peněz, můžete si zaplatit zdravotní pojištění. Počítejte ale, že pak můžete jen do určitých nemocnic, většinou v tom daném městě.

Jak je to se zdravotními riziky v Africe? Jsou zde lidé vystaveni větším rizikům v podobě tropických nemocí? S jakými nemocemi vůbec pacienti nemocnici nejčastěji navštěvují?

Ano, je pravda, že jsou tu lidé vystaveni větším rizikům tropických nemocí – nejen tropických. Tyfus, malárie, AIDS, syfilis nebo třeba tuberkulóza jsou určitě zástupci těch více rizikových.

Pacienti nejčastěji nemocnici navštěvují s malárií, srpkovitou anemií, zápalem plic, tyfusem, záněty (plic, močovými), abscesy a nemocemi, které se pojí k nakažení virem HIV. A pak je tu spousta žen, které chtějí v nemocnici porodit.

Zpráva o České nemocnici v Ugandě z první rukyKolik lékařů, sester a dalšího zdravotnického personálu v nemocnici pracuje?

V nemocnici se střídají tři lékaři: David, Martin a Sharon. Za nemocnicí jsou malé domky, kde tito lékaři bydlí, aby byli během služby 24 hodin k dispozici. Sester pracuje v nemocnici hodně. Střídají se na tři směny, v jednu směnu jich je tak dvanáct. Pak jsou tu tři klinici. To jsou lidé, kteří nemají vystudovanou medicínu ale jiný méně kvalifikovaný zdravotnický obor. Ti vedou ambulance a rozhodují, koho hospitalizovat a koho poslat s léky domů. Když si neví rady, volají lékaře. Dále jsou tu uklízeči a lidé věnující se administrativě.

Co Česká nemocnice znamená pro místní lidi?

Zpráva o České nemocnici v Ugandě z první rukyJá se potkala hlavně s těmi, kteří do nemocnice přišli – tedy, věří jí natolik, že jsou ochotni zaplatit poplatek za vyšetření a základní léčbu (v přepočtu asi 120 korun za dospělého). Žijí tu ale i lidé, kteří neřeší svoje zdravotní problémy v nemocnici, ale třeba jdou k nějakému šamanovi. A těžko se posuzuje, jestli je to protože nemocnici nevěří nebo nemají dostatek peněz pro léčbu. Poplatky za léčbu jsou pro místní někdy drahé, ačkoli nemocnice v Buikwe je v porovnání s ostatními v okolí opravdu velmi levná. Pokud by byla péče zadarmo, nemocnice by to ať už finančně či personálně nezvládla. V kraji Buikwe, pokud vím, nefunguje žádné zdravotní pojištění. Tedy kromě církve či zahraniční pomoci nemáte moc možnosti získat peníze na provoz.

Co Vám pobyt v Ugandě dal a vzal? Co Vám tam chybělo a co ugandského Vám naopak bude chybět doma?

Uganda mi dala spoustu zkušeností. Naučila jsem se, jak vypadají nemoci, které my v Evropě skoro nevídáme, a jak je léčit. Získala jsem v nemocnici taky nová přátelství. Když zachraňujete život pacientovi společně s ostatními, kdy jeden se snaží zavést žilní kanylu, další měřit základní životní funkce a třetí zavádí trubičku do úst na usnadnění dýchání, tak po těchto zkušenostech vás s lidmi, se kterými pracujete, začne spojovat velmi zajímavý vztah. Je to úplně jiná rovina přátelství, kdy vás společně propojují silné zážitky. Tuto rovinu přátelství jsem doteď nezažila.

Zpráva o České nemocnici v Ugandě z první rukyTaky mi zkušenost potvrdila, že můj zvolený obor medicíny, kterému se budu věnovat, tedy infekční lékařství, mne opravdu baví. No a taky jsem získala motivaci k učení na poslední dvě státnice, které jsou přede mnou do ukončení studia.

Přemýšlím, jestli mi pobyt něco vzal. Mně asi ne. Možná mé rodině, které jsem svým rozhodnutím vyrazit do africké nemocnice, přidělala trochu starostí.

Celkově mi tu nechybělo nic. Vzpomínám si ale na některé momenty, kdy jsem toužila po jídle, které by nebylo rýže s fazolemi. Teď mi ta rýže a fazole ale budou chybět.   

Co byste vzkázala českým dárcům, díky kterým nemocnice v Buikwe vznikla a může dál pomáhat?

Že moc děkuji, že přispěli! Nemocnice je projekt, jehož velikým úspěchem je to, že je momentálně ve správě místních a i tak dobře funguje. Ono se to může zdát jako jasná věc, stojí to ale na spoustě dřiny a jednání místních koordinátorů. Já si totiž myslím, že dělat projekty, které se přenechají místním s tím, že i nadále fungují, má mnohem větší hodnotu, než když by byl projekt stále vedený a z velké části dotovaný na provoz od nás. A my se třeba teď můžeme soustředit na vylepšování nemocnice. Projekt si stále drží myšlenku, že chce pomáhat i těm, co nemají dostatek peněz, a proto jsou poplatky za léčbu v porovnání s jinými nemocnicemi velmi malé. Takže já věřím, že tenhle projekt má velký smysl.   

 
 

Související články

Být tu pro pacienty (20. srpen 2017)