Váš dar 300 korun

zabezpečí týdenní náklady na lůžko v dětském oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 500 korun

zaplatí týdenní hospitalizaci matky v porodnici.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 850 korun

uhradí týdenní náklady na lůžko na všeobecném oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

 

Váš dar 1 100 korun

se postará o týdenní provoz lůžka na chirurgickém oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Češi v Ugandě pomáhají i léčí

Každý den tu lékaři zachraňují životy nejchudších obyvatel Ugandy. Česká nemocnice v Buikwe ošetří ročně 25 tisíc pacientů a místní lidé si jí cení jako malého pokladu. Zveřejňujeme celý článek, který o naší nemocnici otiskl Katolický týdeník č. 43.

Buikwe bývalo důležitou železniční stanicí. Dnes je to chudá vesnička v zapomenutém kraji, kam vede jen prašná silnice. Zdejší lidé se živí především pěstováním ovoce a zeleniny, děti těch šťastnějších mohou chodit do školy, ostatní mají smůlu. Nemocnic je v této zemi, zhruba třikrát větší než Česká republika, nedostatek. V chudých oblastech to platí dvojnásob. Často je nahrazují jen ambulance s nevalným zdravotnickým vybavením.

Přijíždím do Buikwe a nevím, na co se dívat dřív. Rušnou cestu lemují po obou stranách drobné domky a jednoduché přístřešky, ve kterých lidé prodávají prosté jídlo nebo to, co zrovna vypěstovali. Volně tu pobíhají domácí zvířata, a protože už je po vyučování, všude jsou vidět hloučky dětí. Průměrný věk v Ugandě je 16 let. Překvapuje mě ale celková neupravenost okolí. Prodejní stánky příliš bytelně nevypadají, kolem se povalují odpadky a prostranství je plné výmolů. Zdá se, že nikomu příliš nezáleží na tom, jak to kolem jeho příbytku vypadá.

TAM, KDE POMÁHAJÍ

O to větší kontrast mě čeká po příjezdu do české nemocnice. Tvoří ji shluk přízemních budov s výraznou červenou střechou, poměrně velký pozemek je oplocený a vnitřní prostory zaplňuje dobře zastřižený trávník s upravenými cestičkami. Nemocnice působí až ospale, což ale velmi rychle změní příjezd motorky, která přiváží zraněného Uganďana. Před obličejem si drží kus látky, jde snad o nějaké zranění při cestování, možná problém s dýcháním. Ve dveřích se ho okamžitě ujímá lékař, který má zrovna službu, a bere ho na vyšetření. Snažím se hlavně nepřekážet. Jakmile rozruch trochu utichá, mohu si prohlédnout nemocnici. Tvoří ji několik samostatných oddělení a převahu mají malí pacienti, jak na pediatrii, tak na poporodním oddělení. Nahlížím i do operačního sálu, který je z evropského pohledu zařízen velmi skromně.

Dříve tu působili čeští lékaři, dnes už je nahradili Uganďané. Jedinou Evropankou je slovenská řeholní sestra Laura, která nemocnici vede. „Nejvíce nás zaměstnává parazit způsobující malárii – i kvůli anemii, kterou kromě malárie vyvolává. Také kvůli ní tu lidé umírají,“ vysvětluje mi sestra Laura. Často léčí i žloutenku, různé kožní nemoci, zápal plic, mnoho je také chirurgických zákroků, například císařských řezů při komplikovaných porodech.

Nemocnici postavila Arcidiecézní Charita Praha a díky podpoře českých dárců ji od roku 2007 provozuje. Na její podporu Charita pořádá 31. října v pražském Obecním domě benefiční koncert. Symfonický orchestr hl. m. Prahy a Český filharmonický sbor Brno uvedou Janáčkovu Glagolskou mši a díla Antonína Dvořáka, Ottorina Respighiho a Johana Halvorsena. Každá zakoupená vstupenka uhradí týdenní provoz jednoho nemocničního lůžka a lze ji zakoupit na www.praha.charita.cz.Nemocnici lze podpořit i formou dárcovské SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS UGANDA.

TOMÁŠ KUTIL, Uganda