Váš dar 300 korun

zabezpečí týdenní náklady na lůžko v dětském oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 500 korun

zaplatí týdenní hospitalizaci matky v porodnici.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Váš dar 850 korun

uhradí týdenní náklady na lůžko na všeobecném oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

 

Váš dar 1 100 korun

se postará o týdenní provoz lůžka na chirurgickém oddělení.

Získejte více informací o programu Sponzorství nemocničního lůžka.

Rozhovor s ředitelem České nemocnice v Ugandě Lukášem  Laubem

Rozhovor s ředitelem České nemocnice v Ugandě Lukášem  Laubem

Dva roky stojí v čele nemocnice sv. Karla Lwangy v ugandském Buikwe. Zkušenost, kterou za tu dobu Mgr. Lukáš Laube nabyl, má v České republice málokdo. O část svých zážitků z šéfování nemocnice v Africe se nedávno podělil se čtenáři Katolického týdeníku.

Čím je kromě názvu Česká nemocnice v Ugandě česká?

Podporou občanů z České republiky. Díky jejich finanční pomoci je tato nemocnice jednou z nejlepších v zemi a potažmo v celé východní Africe. Charitě Praha se podařilo vytvořit něco unikátního ve smyslu dlouhodobé přímé rozvojové pomoci obyvatelům kraje Buikwe. Žádná jiná česká organizace nikdy podobný dlouhodobý projekt neuskutečnila. Co se týče pracovníků, jsem momentálně jediný Čech v nemocnici, dále máme jednu řádovou sestru ze Slovenska a jednu z Indie. Zbytek našich zaměstnanců jsou místní lidé.

A v čem se Česká nemocnice v Ugandě od těch v naší zemi naopak odlišuje?

Naši pracovníci jsou „univerzálnější“. V Africe musí být zdravotní pracovník mnohem flexibilnější než u nás doma. Kupříkladu náš dětský lékař musí být schopen provádět císařský řez nebo mít i povědomí o paliativní péči pro HIV/AIDS pacienty.

Jak se nemocnice změnila za poslední dva roky, kdy stojíte v jejím čele?

Nemocnice má za sebou sedm let provozu. Když jsem přišel, začal jsem pracovat na tom, abychom neměli nemocnici, která sice poskytuje vynikající péči obrovskému množství potřebných pacientů, ale na kterou dlouhodobě nebudeme mít finanční prostředky. Naším cílem bylo, abychom udrželi nemocnici se skvělou péčí, jejíž provoz bude finančně udržitelný.

Takže se šetří nejen v Česku, ale i v Ugandě. Povedlo se to?

Ano! Daří se nám to jak z hlediska personálního – do Ugandy již neposíláme české lékaře, ale pracujeme s místními – tak z hlediska finančního. V uplynulých letech se nám podařilo výrazně snížit příspěvek na provoz nemocnice ze strany Arcidiecézní charity Praha. Přičemž tato změna nemá zásadní vliv na kvalitu a rozsah služeb pro naše pacienty.

Které nemoci představují pro vaše ugandské pacienty největší ohrožení na životě a zdraví?

U dětí jsou to především malárie se syndromem anémie, zápal plic, podvýživa a průjmové nemoci. U  novorozenců se jedná především o neonatální sepse (celková reakce organismu na infekci v důsledku domácích porodů). U rodiček sepse (opět v důsledku porodu doma) či poporodní krvácení. Dospělí pacienti jsou nejčastěji postiženi virem HIV/AIDS a v jeho důsledku, při oslabené imunitě, infekcemi. Dále trpí srdečními onemocněními a diabetem.

Jak obtížné je léčit v Africe zmíněné nemoci?

Léčba dětských nemocí není drahá a je všeobecně dostupná. Problémem jsou nemoci u dospělých – srdeční onemocnění, diabetes, vysoký tlak, ledvinová onemocnění. Zde musíme pro chronickou i nechronickou léčbu používat léky chráněné patentem, kde jde značná část z ceny léku na patent firmě, která lék vyrobila, nikoli pouze na přímé náklady za suroviny na lék. Pro nás je pak celková léčba velice drahá. Kupříkladu naše nemocnice spolu s ugandským Ministerstvem zdravotnictví uskutečňuje pilotní program chronické péče zaměřený na diabetes a vysoký krevní tlak. Pokud bude program úspěšný, měl by být uplatněn v budoucnu celoplošně, budou-li finance. Nicméně momentálně jsme schopni do projektu vzít pouze 300 lidí, protože na více nemáme finanční prostředky. Tím nechci říci, že by mělo být povinností nemocnice v Buikwe přibrat více lidí, měl by zde být především tlak ugandské vlády na Světovou zdravotnickou organizaci, aby usilovala o odbourání patentů u těchto léků. Jedině tak se péče zlevní a bude dostupná masově.

Jaký je tým vašich pracovníků?

V Ugandě je britský vzdělávací systém, který produkuje clinical officers a medical officers. Já jim říkám „malí“ a „velcí“ lékaři. Medical officers mají titul doktor, clinical ho nemají, ale jsou vyškolení jako naši obvodní lékaři. Pracují tedy v ambulantní části nemocnice, která funguje jako naše poliklinika. Přijímají a vyšetřují pacienty, a pokud vyhodnotí příznaky jako vážné, přesouvají pacienta na lůžkové oddělení, kde se o vyšetření stará medical officer. Další rozdíl spočívá v tom, že „velký“ doktor může na rozdíl od „malého“ vést operace. V nemocnici máme momentálně tři „velké“ a tři „malé“ doktory. 

Africká mentalita je známá svým odlišným přístupem k času, což může stěžovat snahy o efektivní řízení místních pracovníků a celého projektu. Jaké jsou vaše zkušenosti? Jací jsou Uganďané v přístupu k práci konkrétně v České nemocnici?

Víte, to závisí na člověku. Lidé jsou různí jak u nás, tak v Ugandě. Máme 91 zaměstnanců, což přináší různé problémy a životní příběhy. Pro mě bylo vždy důležité získat si u nich respekt, a to ne tím, že se s nimi budu kamarádit a budeme chodit za zábavou, ale tím, že vidí mou práci a oceňují mé zkušenosti a vzdělání. Hodně nám pomáhají čtyři systémy, které jsem zavedl. 1. Přesný systém nákupu léků podle toho, co je právě třeba. 2. Zavedení systému evidence omylů v diagnózách pro naše lůžkové a nelůžkové části. 3. Zřízení komise pro kvalitu péče a zavedení standardů kvality, podle nichž každý den sledujeme a bodujeme dvanáct různých aspektů na jednotlivých odděleních. Jednoduše řečeno od čistoty toalet, přípravy vybavení až po docházku. 4. Zavedení počítačového systému, který jsme dostali zadarmo od organizace Medical Audit, pro výdej léků, příjem a pokladnu.

Arcidiecézní charita Praha představuje dárcům nový program Sponzorství nemocničního lůžka. Jak konkrétně budou finanční prostředky od dárců využity?

Program sponzorství lůžka vychází z programu Adopce na dálku®. Místo dítěte si „adoptujete“ lůžko. Veškeré finanční prostředky vybrané touto metodou budou využity pro provoz nemocnice, konkrétně na pokrytí nákladů na léky pro pacienty a platy našich zaměstnanců. Tyto položky tvoří zhruba 60 % celkových nákladů nemocnice a jsou závislé na podpoře z Česka. Ostatní náklady financujeme s pomocí ugandské státní dotace, neziskových organizací a poplatků od pacientů. Naše nemocnice je jednou z nejlevnějších v rámci celonárodní sítě katolických nemocnic v Ugandě. Navíc máme sociální fond, z něhož hradíme léčbu těch nejchudších.

Proč jste se rozhodli oslovit dárce s touto formou sponzorství nemocnice?

Česká nemocnice sv. Karla Lwangy je jediná takto veliká dlouhodobá instituce vybudovaná českou organizací za peníze českých dárců. V podstatě se povedlo něco naprosto unikátního, kdy obyčejný český občan podporuje obyčejného ugandského občana. Většinou jsou podobné projekty financovány z různých grantů EU či státní podpory a jejich životnost je limitována těmito granty. V programu Sponzorství nemocničního lůžka usilujeme o dlouhodobou a pravidelnou pomoc českých dárců, na jejímž základě budeme moci plánovat další existenci nemocnice. Snad se nám to povede. 

Která lůžková oddělení jsou součástí nemocnice a kolik lůžek nabízejí?

Provozujeme porodnické, chirurgické, dětské a všeobecné lůžkové oddělení. Celkově máme 80 lůžek při celkovém počtu 5 500 pacientů za rok. Dále pak máme nelůžkové části, které podporují lůžkové. Jedná se o polikliniku (20 000 pacientů za rok), HIV/AIDS kliniku (s 4 000 pacienty), nutriční kliniku podporující dětské lůžkové oddělení (zhruba 180 pacientů za rok) a kliniku zajišťující prohlídky v těhotenství (1 200 pacientek za rok). Pro zajímavost: na prohlídky tam dochází i moje těhotná žena, s níž jsme společně v Ugandě. V budoucnu bychom rádi otevřeli ještě gynekologickou kliniku.

Jak dlouho trvá průměrná hospitalizace pacienta?

To je oddělení od oddělení jiné, nejdelší je na všeobecném oddělení, kde můžeme hovořit o 4–5 dnech. Nejkratší je na porodním, kde má dle standardů Světové zdravotnické organizace matka po porodu zůstat 24 hodin na monitorování. Po císařském řezu pak tři dny. Dětské oddělení má průměr zhruba tři dny. Intenzivní využití lůžek je možné především díky dostupnosti léků, a tím nízkou měrou přenosu infekčních onemocnění mezi pacienty, a dále díky dobrému členitému prostoru s možností izolace pacientů. Klíčem k dobré nemocnici není počet lůžek, nýbrž rychlost, s jakou operujete.

V nemocnici působíte více než dva roky jako její ředitel. Co tato práce obnáší?

Jako ředitel děláte skoro vše – vedení porad, personální vedení, finanční rozhodování… Nejtěžší je motivovat lidi v situaci, kdy víte, že nikdy neuspokojíte jejich finanční požadavky. Těžké je zůstat vždy nestranný a spravedlivý ke všem zaměstnancům.

Setkáváte se s osudy konkrétních pacientů. Je někdo, jehož příběh vás v poslední době nejvíce zasáhl?

Občas se mi stane, že mě pacienti v autobusech či ve městě zdraví a děkují za pomoc. Je to milé. Překvapuje mě také flexibilita našeho těla. Viděl jsem zde HIV pacienty ve 4. stadiu AIDS, kteří byli doslova přineseni do nemocnice. Pro ilustraci se jedná o dospělé lidi mající 40 kg a problémy s dýcháním. Říkal jsem si, že už nemají šanci, a oni se zotavili a odešli z nemocnice na vlastních nohou. Nicméně jsou i zlé zážitky, kdy se kupříkladu pacient, který se po obdržení pozitivního HIV testu (i přes naši opakovanou profesionální konzultaci) psychicky zhroutil a do dvou hodin zemřel. Klinicky mu při příchodu do nemocnice nic nebylo!

Vzpomenete si na nejsilnější moment, který jste v nemocnici prožil, kdy jste si řekl, že veškeré to úsilí za to stojí, že to, co děláte, má skutečně smysl?

Říkám si to každý den. Nemocnice je denně plná neobyčejných zážitků. Je to svět počátku a konce lidského života, svět sám pro sebe. Kupříkladu minulý pátek nám zemřel jeden zaměstnanec a ve stejný den se jinému narodil syn.

Jak jste naznačil, vaše žena je těhotná, vracíte se do České republiky. Co vám bude po návratu nejvíc chybět?

Úplně všechno z nemocnice – to dobré i zlé.

Rozhovor vyšel v Katolickém týdeníku č. 47/2013.

 

Více o programu Sponzorství nemocničního lůžka.