Anetka, příběh s dobrým koncem
Podvýživa je jedním z obrovských problémů afrického kontinentu a téměř osudnou se stala také roční Anetce. Kromě podvýživy měla holčička také zápal plic a anémii. Všichni jsme si mysleli, že nemá šanci přežít ani první noc.
Děvčátko k nám přinesla její slepá a též podvyživená matka. V té době vážila Anetka pouze 2kg. Ve svém věku by ale měla být až čtyřikrát těžší.
Byli jsme v šoku a měli chuť matce za její zanedbanou péči o dceru pořádně vynadat. Když nám však žena začala vyprávět svůj příběh, upřímně jsme se zastyděli a zhrozili se nad tím, jak umí být život krutý.
Anetčinu matku rodiče odložili nedlouho po jejím narození, protože byla slepá. Dívka tedy vyrůstala u své staré babičky. Když stará žena umřela, zůstala Anetčina matka v domě sama a této situace využili místní muži. Začali mladou ženu pravidelně navštěvovat a znásilňovat. Tak přišla Anetka na svět. Jako výsledek jednoho z mnoha znásilnění. Její matka dodnes netuší, kdo je Anetčiným otcem.
První rok po narození dcery péči ni i o sebe slepá žena docela zvládala. Žila v domku po své babičce, kam jim občas někdo donesl jídlo. Nebylo ho však dostatek a dávky se postupně snižovaly. Hladovění začalo obě životně ohrožovat. Do nemocnice dorazily na poslední chvíli.
Lékaři Anetku doslova vypiplali, dívka začala pomalu přibírat a postupně se uzdravila. Protože se o ni její slepá matka nedokázala postarat, souhlasila s tím, aby byla Anetka převezena do dětského domova. Pro její matku jsme v blízkosti nemocnice našli malý domeček s velmi nízkým nájmem. Žena nemá žádné peníze a kdyby se vrátila domů, opět by jí hrozilo hladovění. Sociální pracovníci z dětského domova, kam byla umístěna Anetka, ženu pravidelně navštěvují,nosíjí jídlo a snaží se ji podporovat k soběstačnosti.
S podobnými osudy se u nás v nemocnici setkáváme často a největší odměnou za naši práci jsou šťastné konce, jako je tento.
