Milly přišla včas. Nenarozené miminko zachránili
Světový den nemocných si připomínáme 11. února. Obvykle modlitbou, návštěvou nemocných (v pandemii případně telefonátem) nebo finanční podporou ve prospěch institucí, které o ně pečují. Díky České nemocnici v Ugandě pomáháme chránit nejen zdraví, ale také životy i přes vzdálenost tisíců kilometrů. Jako například nenarozené dítě Milly Nabasiige, která pro pomoc přišla naštěstí včas.
Milly je zkušená maminka. Je jí 32 let a není těhotná poprvé. Proto když se probudila uprostřed noci s bolestí hlavy, zprvu nepanikařila. „Jenže pak jsem si všimnula, jak mi stále více otékají nohy. Bylo mi hned jasné, že to není běžné bolení hlavy, a proto jsem se rozhodla neztrácet čas a vydala se do nemocnice sv. Karla Lwangy v Buikwe,“ vzpomíná Milly Nabasiige.
V nemocnici byla přijata nejen s bolestmi hlavy a otoky, ale také s nebývale vysokým krevním tlakem. Při příjmu lékařům vysvětlovala, že nemůže a nechce jít do zdravotnického zařízení, kam dosud pravidelně docházela na předporodní péči. Měla strach, že její zdravotní komplikace by mohla stát život především její nenarozené dítě. O České nemocnici v Buikwe měla od přátel a členů místní komunity jen ty nejlepší reference. „Jsou tu pečliví a laskaví a pacient je pro ně opravdu na prvním místě,“ vzpomínala na první dojmy, když ve špatném stavu dorazila do nemocnice.
Že situace byla opravdu vážná, později potvrdila porodní asistentka Proscovia. Milly nejprve provedli řadu vyšetření a vzápětí nasadili v infuzi léky proti bolesti a zejména ty, které měly snížit tlak. „Otoky nebo bolesti hlavy – to není pro žádnou těhotnou maminku dobré znamení. Ale Milly měla k tomu všemu ještě krevní tlak 150 na 101 a reálně jí hrozilo, že své nenarozené miminko potratí,“ popsala Proscovia.
Kontinuální podávání medikace a průběžná kontrola zdravotního stavu maminky i miminka přinesly úlevu už vzápětí. Proscovia jí vysvětlila, že příčinou těchto komplikací mohla být nejen psychika pošramocená krizí v širší rodině, ale zejména rodinná anamnéza vysokého tlaku, hormonální nerovnováha a těhotenská cukrovka.
„Porodní asistentka byla moc laskavá. Měla jsem pocit, že snad ani nespí, protože za mnou pořád chodila a kontrolovala můj stav. Utěšovala mě, povzbuzovala,“ vzpomíná Milly a dodává: „Hodně jsem se bála o miminko, ale díky léčbě i podpoře personálu se situaci podařilo zvládnout.“ Lékaři mohli maminku už na druhý den uklidnit, že její těhotenství je díky včasnému zásahu zachráněno. Její stav se totiž velmi rychle zlepšoval. „Milly a její dítě se ocitly mimo nebezpečí a to je to, po čem toužila jak ona, tak i my v nemocnici,“ oddechla si porodní asistentka Proscovia.
Milly Nabasiige odcházela z nemocnice už za několik dní s léky a uklidněná, že nyní už bude vše v pořádku a s doporučením, aby nadále podstupovala konzultace v nemocnici – a to až do porodu.
